Kahla Drd 2006

(Rudé helmy, žádná prdel!) první ročník
Tři družiny, tři místnosti, tři pánové jeskyně, ale jen jeden svět...proběhlo:

17-19.11.2006
v Olomouci


Akci pořádali Kew & Kmotr & Fafrin


Foto Kew



Takhle to začalo:

Skřeti se bouří. Smrt princezny vyvolala zmatek, ale na místo očekávaných bojů a šarvátek mezi klany se stalo něco neočekávaného. Klany se spojili a tak atentát na princeznu nesplnil svůj účel. Průsmyk na druhou stranu hor je uzavřen skřetími hordami. Problém je, že než se na druhé straně hor zformuje armáda trpaslíků z jiných království, tak může být pro nás již pozdě. Zásoby dochází a žádné místo za hradbami není bezpečné. Pole byli zničeny a doly poničeny. Je nutné najít  jinou cestu přes hory, resp. skrz hory. To znamená navštívit prokleté jeskyní město, jehož jméno se nevyslovuje. Jediné město, které kdy bylo dobito a již ho trpaslíci nikdy nechtěli zpět. Je třeba zjistit kde leží vstup do tohoto města. Zjistit způsob jak do něj proniknout a nakonec odhalit způsob jak ho navrátit národu, kterému patří.

Takhle to skončilo:

Tři družiny vyrazili s různými úkoly. První byli hrdinové vyslaní králem s cílem najít cestu skrz hory a vyčistit ji. Druhá byla vyslána obchodnickou gildou s cílem také najít cestu skrz hory, ale zároveň se postarat, aby ji nenašel nikdo jiný, resp. najít ji nejdřív. Třetí družina měla za úkol zamést stopy po následcích alchymistického pokusu, jež způsobil zkázu starého města. Všechny družiny nejdříve různě rozplétaly kontakty ve městě, dělali si problémy i přátele. Nakonec všechny tři pronikli přes mitrilový důl do Podzemního města a začli s pátráním po svých cílech. Bohužel zatím neznali cestu zpět, neboť portál fungoval jen jednosměrně. Následovalo prohledávání města, setkání družin a poté zapojení do vztahů ve městě. A to hlavně díky rudým helmám (skupině tří elitních ghůlích zabijáků), jež zajali téměř všechny dobrodruhy. Dva naštěstí unikli a za podpory kostlivců osvobodili zbytek z vězení. Stačilo málo a a jiskra revoluce v podzemí opět zazářila a kostlivci se za pomoci dobrodruhů zformovali a svrhli a pobyli ghůli. Ulhané vychytralé bestie lačnící po mase i hloupé zombie opustili kouty podzemí. Skupina najatá alchymisty pak využila chvíle zmatku a zničila důkazy o zmutované vakcíně proti rýmě jež měnila trpaslíky v nemrtvé a následně urychleně opustila Podzemní město. Později pak ve městě zlikvidovali ještě vůdce ghůlů zvaného Fext, jež pomocí alchymie uprchl. Tím byli všechny důkazy zničeny a tajemství vakcíny na rýmu navždy ukrytu. Hrdinům se moc nedařilo a dva z nich hrdě zemřeli a jen jejich alchymista našel klíč k portálu a uprchl z podzemí. Družina gildy úspěšně nalezla východ, avšak cestu portálem zcela neovládli a byli kostlivci vyhozeni. Podzemní město ovládli přátelští kostlivci a nikdo neví, co s nimi bude dál. Poslední přeživší žoldák krále nahlásil výsledek průzkumu králi, ale cestu ven si vymyslel. Následně byl druhý den ráno nalezen v bordelu Zlatá štola mrtev. Gilda využila získaných informací a jistou dobu dovážela do města zboží, na němž velmi profitovala. Bohužel královští brzy prokopali cestu k bráně a gildě zamezili možnost černého dovozu. Kostlivci se nakonec ukázali, jako schopní strážci brány i překupníci. Jejich obchodní stanice Podzemní město si získala velké obliby a nedostatek chlastu už kostlivcům nehrozil.

Zápisy hráčů:

Roger:

Celé toto dobrodružství se mi ze začátku moc nezamlouvalo, jako člověk jsem trpasklíky moc oblibě neměl. Když jsem byl malý žil se mnou ve vesnici totiž jeden trpaslík a protože byl větší a silnější tak mě pořad popichoval a šikanoval. Odtud asi pramenila má zdánlivá nenávist k těmto tvorům. Nicméně, když se předemnou zalesklo pár zlaťáčků, tak jsem si řekl, že do toho půjdu. Nejprve jsem si musel zvyknout na ty dva pošuky, kteří se mnou šli do tohoto neuskutečnitelného úkolu. Jeden z nich, myslím, že se jmenoval Karlík se tvářil, že rozumí alchymii a všem těm vybuchujícím serepetičkám, přiznávám, že mě nejednou vytáhl z pářátů samotné "smrti". Ten druhý, věčně ušmudlaný malý (a trochu páchnoucí) trpaslík si zase myslel jak není dobrý v boji s tou svou sekerou. Jen tak mimochodem, někdy to vypadalo, že se o svoji sekerku stará víc než o sebe. Každopádně taky nebyl úplně zbytečný, se svou "nabroušenou" (tak říkal své sekeře) se uměl ohánět. No, abych se dostal k samotnému příběhu, začínali jsme v jednom trpasličím městečku, které bylo odříznuté od zásobování (znáte ty nenasytné skřety) a my ho museli, přes nějaké dávno zapomenuté trpasličí důlní město, zprůchodnit. Začalki jsme důkladným prošmejděním vesnice (znáte to: hospoda, knihovna,.). Něco jsme se dozvěděli, ale nebylo toho moc. Pak jsme měli takový malý incident s nějakým trpasličím buranem, který mi ukradl mou střibrnou sekeru, Karlík však vše bravurně vyřešil a sekeru mi vrátil. Potom jsme se dozvěděli, že zdejšího zbrojíře chtěl okrást nějaký ghůl a tak jsme to důkladně prošetřili. Pochopili jsme, že to byl nemrtvý z toho podzemního města trpaslíků, který chtěl jen nějaké zbraně pro svého pána, fexta. Každopádně ghůl byl dopaden a my jsme se mohli odebrat ke slastnému spánku ve zdejším (jak jsme se později) "domě slasti". Pozvali nás sem nějaké holčiny, pomohli jsme jim totiž vyčistit sklep od hrozivých pavouků. Po nějaké době jsme se dozvěděli o tajném průchodu do legendami opředeného trpasličího města, který bzl v dole na mithril. A tak se naše skupinka hrdinů vydala do onoho světa nemrtvých. Kdzbzch vám měl popisovat co všechno se tu odehrálo, byli by jsme tu asi až do zítřka. Myslím, že postačí, když zmíním jen setkání s "přátelskými" rudými helmami (žádná pr*el), setkání s dobrotivými trpasličími kostlivci (dobří chlápci, tihle ti trpaslíci, konečně jsem se s nimi spřátelil), boje proti fextovým posluhovačům, ghůlům, pak zabití samotného fexta a hledání východu ven z podzemního labyrintu. Nakonec, když už jsme se dozvěděli, kde je ztracený klíč k cestě "ven", tak mě zabyli. A nejhorší na tom je, že jsem neumřel jako hrdima v boji s lítou nestvůrou, ale že mě ihryzalo hejno krys. A tak končí příběh o statečném Rogerovi, který se svou partou našli cestu ven z podzemního trpasličího bludiště.

Samuel Whitemoon:

Sedím v malém pokojíku co mi pronajala jakási trpaslice. Venku prší a mou zábavou se stalo pozorování dešťových kapek bubnujících do kamenů ulice. Oknem zatíká a stěna pod ním vypovídá, že se tak děje delší dobu. Hodím boty s vybavením na postel a postesknu si po "Pneumatické sekeře". Nějaký čas se tam kvůli "Larsovi" nemůžu ukázat. Ta zatracená družinka hrdinů nás naprášila za jednu noční akci v nemocnici a ten fanaticky důslednej trpaslík teď slídí kde může, aby nás dostal. Když myšlenkama procházím posledních pár dnů, musím se pousmát. Seběhlo se toho tolik, že ani nevím čím to vlastně začalo. Snad tím, že moji kumpáni Darrel a Barrel Roppyovi jako obvykle prochlastali všechny naše prachy a nezbývalo nic jiného, než si najít práci. V jedné krčmě kousek odtud jsme narazili na světáka Sekeru. Poté co jsme se mu přiotrávil alkoholem jeden nepříjemný zákazník, (Krezar prostě 10 piv v řadě nedal) se tento světem protřelý hospodský rozpovídal a nabídka práce na sebe nenechala dlouho čekat. Když jsme poznali druhou stránku "Uhelného dvoru", cinkali nám v kapse Krezarovi zlaťáky. (vlastně jsem mu za ně ani nepoděkoval) Hned po seznámení s mistrem Bazilem mi bylo jasné o jaký druh práce půjde. Inu odměna byla slibná a bystřejšímu oku nemohlo uniknout, že tomuto muži se neříká NE. Znamenalo to sehnat o problému co nejvíc informací a ty na nás čekaly v Mithrilu - nóbl hospodě, kde si dávala dostaveníčko městská smetánka. Z Roppyových se na krátký čas stala ochranka Mithrilu, aniž by o tom věděl tamní hospodský a já zavítal za zbrojířem co by potulný bárd, který chce sepsat jaho příběh. (vždycky to zabere, každý se snaží nevynechat jediný detail) Štěstěna se na nás tou dobou usmívala, protože se v hostinci nacházel i místní lékař ze staré nemocice a tak stačilo se jen přesednout z židle na židli a co by studentu medicíny se mi dostalo poznatků o jeho výzkumech. Můj klid narušila jen družina třech dobrodruhů která si nakráčela k mému bývalému spolusedícímu a on jim nečekaně odevzdal svou stříbrnou sekeru. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to jsou ti před kterými mě mistr Bazil varoval. Glejt kterým při tom mávali v ruce, mluvil za vše. Muselo se jednat rychle. Protože člověk nemůže vědět všechny souvislosti a ona zbraň mi ležela v žaludku, bylo třeba ji odklidit, aby snad příliš nepřekážela. Čekala nás blesková noční akce v márnici staré nemocnice a za zády byly slyšet kroky těch s glejtem. Takovéto situace bytostně nenávidím, protože když se jedná pod vlivem stresu, nasekají se chyby. Spolupráce s dvěma barbary je navíc poněkud těžkopádká, obzvlášť pokud si je člověk vezme na noční akce. Tím chci říct, že když selhaly mé schopnosni, dveře márnice otevřel Barrel. Vzhledem k tomu, že bylo zamčeno a jeho klíčem byla okovaná bota, daly se čekat komplikace. Popadl jsem předměty doličné v bedně, stáhl plachtu z mrtvoly a utíkal pryč. Když se na chodbě ozvaly kroky a hlas zdravotní sestry, modlil jsem se aby netekla krev, když nemusela. Ta ženská si snad ani neuvědomovala nebezpečí, které ji hrozilo. (Možná to bylo tmou, ve dne by pohled do líbezné barbarovy tváře asi nevydržela.) Ulevilo se mi, když Barrel zamířil k východu, jako kdyby v chodbě vůbec nestála. Všero nedaleko nemocnice jsme prohledali úlovek. Čekal bych cokoliv, ale zlodějské náčiní, šutr na kousku kůže a popis nějaké trasy rozhodně ne. V zápětí mi došlo, co ten popis znamená. Aby konkurence příliš nezaostala s informacemi, bylo třeba jim je patřičně naservírovat, jenom už nevím jak se tam připletla ta kukačka a průchod mezi dvěma borovicemi. Druhý den ráno se u "Pneumatické sekery" objevil náš známý Krezol v mimořádně špatné náladě. Otestoval jsem si své diplomatické schopnosti a po směně rozhovoru se tento natvrdlý trpaslík vydal do Mythrilu vzít si "svou" stříbrnou sekeru od hrdinů, které tou dobou celé město oslavovalo. Inu když se daří, tak se daří. Lačnost po informacích nás zavedla do městské knihovny, kde nám však řekli, že se knihy nepůjčují z důvodu, že je lidé nevrací. Domliuvili jsme se tedy s knihovníkem na drobné spolupráci. My přivedeme dlužníky a bude nám zapůjčena kniha. Netušil jsem, jak obtížný úkol to bude. Alvar, co by největší dlužník bydlel v podivném domě který připomínal pevnost a naháněl strach. Když jsem před ním zůstal stát sám, protože barbaři už byli dávno uvnitř, nezbylo nic jiného než se vydat za nimi. Růženka z hospody Pneumatická sekera říkala, že se nesmí svítit a tak jsem rozsvítit. Moc si toho nepamatuju, protože mi tamní past v lustru způsobila těžké zranění a vůbec za tu akci v domě nejsem moc pyšný, takže ji radši vzpomínat nebudu. Když jsme potom došli do nemocnice na ošetření, sestra, aniž by nás poznala nám vyprávěla o včerejším přepadení a o rozběhnutém Larsově vyšetřování. Znamenalo to opět jednat rychle. Té noci byl plán vyrazit k dolu, kde se měl nycházet vchod. Po kratším spánku jsme opustili spící město a důl se v krásné měsíční noci hledal dobře. Přesně opačně než přivedli insteukce nemrtvého do města jsme se vydali dírou v plotě a křovím do areálu lomu. U hlavní brány nastali opět komplikace. Starému strážnému psu se zázračně vrátil čich a začal za naší přítomnosti u brány štěkat. Barbaři zmizeli ve tmě a já se při zvucích boje nebyl schopen soustředit na práci. Po krátké chvíli mi za zády zazěl Darrelův hlas. "Už to máš?" Bylo mi jasné, jak to dopadlo se strážnými. Řekl jsem barbarům ať je opijí a uloží do strážnice, aby si mysleli že se jim vše jen zdálo nebo aby jim nevěřili. To že ty dvě hovada ožerou i psa by mě ani ve snu nenapadlo. Uvnitř v dole jsme svižně podle popisu našli místo ke slanění, odebrali lano, jen aby jsme ostatním usnadnili cestu, našli dalšího mrtváka ( i s vybavením) a barbaři zmasakrovali dvě obří krysy. Chvílemi jsem zvažoval, jestli s těmito společníky budu mít ještě někdy klidné sny. Pak jsme dorazili k jakémusi portálu a rozhovor s jeho strážcem jsem raději barbarům utajil. Zatím co dumali nad tím jak projít branou jsem vzal kámen od mrtváka z nemocnice a vložil do portálu. To že se už nebudu moci vrátit, mě v tu chvíli ani nenapadlo. Barbaři, nejspíš vlivem nedostatku světla na druhé straně portálu vtrhli za mnou. Překvapili mě svou inteligencí, že použili ten druhý šutr. Byl jsem šťasný, že je vidím, ikdyž jeden druhému seděli na zádech a vypadali, že je tato nová hra baví. V podzemním městě jsme tušili, že ostatní za námi nejsou tak daleko jak by jsme si přáli. Jednali jsme proto možná trochu zbrkle. V jedné části za iluzí propasti jsme našli nalou kostlivou nemrtvou holčičku, aspoň si myslím, že to byla holčička - snad podle lebky a pánve. Vůbec jsem nečekal, že s námi bude chtít mluvit (jako i spousta dalších nemrtváků), ale asi jí to zpočátku nebylo moc platné. Barrelův řemdich byl rychlejší. Prošmejdili jsme vše co se dalo, já schoval holčičku ve vedlejší místnosti pod koberec a odnesli jsme si dva svitky nesoucí na sobě lebku. Funkčnost nám nebyla známa. V té samé části jsme poctili svou návštěvou i obchod jakéhosi despotického kostlivého prodavače. I s barbary jsem se v tom místě necítil zcela bezpečně. Nakoupené dýky mi přišli jako vynucený luxus, ale později se ještě hodily. O kus dál se mi na zdi nezamlouval nápis "Bílý labirint" a to konkutece přeci nemusela vědět. Barbaři to už zařídili. Netrvalo moc dlouho a zjistili jsme, že v podzemí nejsme co by živí jediní. Jakási tříčlenná sebranka si to prosvištěla kolem nás v důlním vozíku. Podle svažování kolejí jsem si myslel, že máme od nich klid. Mýlil jsem se. Nápis "Krysí chov" v další části nám nic neříkal a tak jsme se otočili a šli do místní hospody. Výbuch z jedné a hlasitý hovor z druhé části podzemí svědčil o tom, že se to tu konkurencí jen hemží. Po chvíli nudy v hospodě, kde nebylo co pít jsme se konečně setkali. Do dveří si to nakráčeli trpaslík, clověk a jakejsi skřet - prostě sebranka k pohledání. Po rozhovoru plném nedůvěry, ale po mém důvěrném seznámení s obsahem trpasličích kapes jsme hospodu opustili. Nápad s tím, že je v hospodě zamknu nevyšel. Trapnou situaci kdy klečím u zámku a někdo z druhé strany otevře přede mnou dveře chci vymazat z paměti. Vyrazili jsme pak raději opačným směrem. Po zběžném průzkumu zbylé a notně zničené části podzemí jsme v utajení zjistili, že se nám družinky za zády spolčily. Utajení zkončilo ve chvíli, kdy jsme se snažili naslouchat jejich rozhovoru. (Když se barbaři začnou nudit, ...) Manévr silně rozsvícené lucerny a zvuků vlaku v domění, že se konkurenkce rozprchne taky nevyšel, tak nezbylo nic jiného, než se s nimi spojit. Všech devět nás vstoupilo do druhého patra a tam teprve dostaly události spád. Potkat "Rudé helmy" nebyla žádná prdel. Tyto ozbrojené stráže podzemí nás nachytaly naprosto nepřipravené. Po mizerné ráně od střelce z těžké kuše jsem se na chvíli udělal mrtvolou a to stačilo k tomu abych vyvázl. Pokušení, vyzkoušet onen nový svitek s lebkou na tyto šílené bojovníky, mi pod nohama oživilo jednoho kostlivce. Uvědomil jsem si, že jsem mistrem v rozpoutání zmatku. Chybou bylo jen to, že jsem byl součástí toho zmatku. Oživený kostlivec mi řekl ať utíkám s ním. Kdyby se mi kdykoliv před tím stalo něco podobného, tak zdrhám kamkoliv jinam, jenom ne s ním. V této situaci to znělo jako mimořádně dobrá varianta. No a tak jsem poznal Jasmínu - kostlivou válečnici, která nás ukryla před jednou "Rudou helmou" a trochu nastínila problematiku podzemí. Bylo nutné osvobodit ty hohada, co se flákali ve vězení, protože sám bych asi nic nezmohl a navíc - co kdyby se ještě bojovalo?! K mému údivu se u mě doslova zhmotnil jeden z hrdinů jménem "Karlík Dobrovědro" a v domění, že mi s osvobozemím pomůže jsem byl klidnější. Netušil jsem však, co to bylo za cvoka. K mému uspokojení o něm můžu mluvit v minulém čase. Ve vězení se opět podařilo rozpoutat zmatek. Strážní, živí vězni, nertví vězvi, přerostlá zombie, výbuchy způsobené "Dobrovědrem" - to vše na prostoru 5x5 sáhů ... prostě jízda. Málem bych zapomněl. Zemřel jeden z barbarů nebo jsem si to aspoň myslel. Po úniku z vězení jsem se v předem připraveném azylu seznámil s kostlivým mistrem zlodějem "Petrem Kličkou". Události v té době šli tak rychle, že si vzpomínám jen na útržky. Nalezení a oživení kostlivého runmistra, oživení Berrela (do teď se nesmířím s myšlenkou, že je z něj kostlivec), dohoda o povstání a následné rabování. Úžasné zážitky mi zůstanou navždy v paměti. Vypadalo to, že je nebezpečí zničeno, takže se ještě musely zahladit stopy. Darrel s Berrelem někde zmizeli a tak jsem se stal nachvíli členem družiny hrdinů. Jejich svědectví o podzemí se nesmělo dostat na povrch a tak se událo, že se v mé přítomnosti potkali s nečekanýmy protivníky. Pro mé nervy to bylo mimořádnou zkouškou. Jejich naivita se todiž vyrovnala houževnatosti a odlnosti v nerovných soubojích. Ve chvíli kdy jsem už uvěřil myšlence, že jsou nesmrtelní a opravdu neporazitelní, musel jsem se zdejchnout. Později v bezpečí se mi donesla zpráva, že poslední nástraha konečně vyšla. Dva z nich padli v boji, jen šílený "Dobrovědro" opět přežil. Barbaři našli zatím průchod skrz hory, který jsme taky následně zprovoznili. Protože Dobrovědro zařídil, aby nás kostlivci vyhostili, museli jsme opustit podzemí. Taky fajn, už se mi stýskalo po obloze nad hlavou. Strážní z dolu nekladli tentokrát žádný odpor, jen se slovy "už zase !! " se nám klidili z cesty. Bazil k mé nelibosti vyplatil jen část slíbené odměny a Darrel se zdejchnul na jednání s "Dobrovědrem". Stále prší. Ulice zejí prázdnotou a já se pokusím vyspat. Raději naberu sílu, nikdo neví, co přinese další den. Ještě než usnu, myslím na to, že své věci nechám někde vyprat. Jak je mám tak pod hlavou ...

Dyntar:

Já jako Dyntar syn Dynotův píši tento epilog již z onoho světa. První 2 dny naší pouti si vůbec nepamatuji. Prostě a sprostě mě přepadl výpadek paměti. Taky se není čemu divit! Paměť se mi rozjasňuje až od okamžiku našeho vstupu do dolu,kde jsme potkaly 7 "mých brachů" jen Sněhurka chyběla což mě dost naštvalo! Pak už to s námi jelo z kopce!!! V "Horních patře" to ještě ušlo super nuda! Ale když se na mě někde dole vyřítila malá kostřička trochu jsem s toho nezachápal. Vlezeme do místnosti a něco se hýbe pod kobercem tak že to prozkoumáme řekli jsme si. Karlík s odporným výrazem ve tváři odklopil zaprášený a moly prolezlí koberec a já si chtěl svou stříbrnou sekerou jen posvít na onu bytost a to malé a nerozvážné stvoření se na mě vrhlo! "Pakáž jedna kostlivá!" malá kostra byla úplně zbavená smyslů (nechápu jak se to mohlo stát,asi to bude tím že jsem si ráno zapoměl učesat vousy) Kostřička ná m povědela že se v tomto podzemí nachází další kostěná pakáž a pár mírumilovných ghůlů (myslím). Potom jsme se setkali s dalšími humanoidy což pro mě bylo docela příjemné ale Karlík mi zakázal do čehokoli sekat! Jako velká, jednotná a neohrožená skupina jsme se vrhli do dalšiho "nižšího,vyššího" patra, vrazili jsme do dveří,vrazily jsme do druhých dveří,sejmuli nejakýho koslivýho parchanta a pak někdo vrazil do dveří do kterých jsme před chvílí vrazili my (to je ale složitý co?). Byli to nějaky rudy přilby prej žádná prdel tak jsem se s tím nemazlil rosekal jsem další kostěnou pakáž párkrát práskl do maníka v červeným a sekl jsem sebou na zem. Probral jsem se v malý cele a než jsem se stačil vzpamatovat byl jsem zase v bezvědomí! Za chvíli mě někdo vzbudil pakáž jedna mizerná! Vstal jsem a protože mě všicni štvali a měl jsem mizernou náladu tak jsem zmastil jednoho smradlavýho ghula a začal jsem si to vyříkavat s přerostlou zombií.., zase koma!!! Pak to byla nuda nějaká revoluce a další takový pindy. Jen me celou dobu stvalo že jsem chodil s nejakou podělanou dýkou,kdyby mi dali pořádnou sekeru vyřídil bych si to s tím (jmeno toho přerostlího ghula) hned vyřídil! Sekeru jsem šlohnul az nějakymu maníkovi bez kůže. A pak byla revoluce a zase nuda ani sem si nesekl! Jen jsem pobral krasný brnění! A zase nuda až do chvile než se k nám nepřidal nějakej hobit nebo co. Byl supr s ním jsem se konečně bavil,rosekal jsem najakyho zmutovanýho pantera,byla to pohodička ale trošku mě škrábl pak jsme navštívili další potvory bylo jich hrozně moc a byli neviditelný tak sem jich rosekal asi padesát a musel jsem se stáhnout,ale jen protože mě ostatní donutily!! Ještě si mlhavě pamatuju jak jsme šli nekam kde byly miliony krys. A pak jsem asi usnul nebo co a ...... Však již víte! Posložil jsem těm malejm parchantům jako lančmít v konzervě. Ještě že jsem měl to rytířsky brnění, dofám že si na něm vylámali zuby šmejdi!

Gruntík:

Takže, můj roztomilý zlodějíček "Gruntík" měl prsty v mnoha věcech, které mohly více či méně změnit chod města.
- Zabil Alvara a to bez jakýchkoliv výčitek. (Jako památku má stále u sebe pana Grafita)
- S pomocí svých přátel (hlavně chrabrého trpaslíka) znemožnil Larse a dokázal svou nevinu (přičemž samozřejmě zločiny za které byl souzen spáchal).
- S pomocí svých přátel znemožnil nafoukaného válečníka Krevela
- Pomohl alchymistům ututlat strašlivé tajemství o rýmě (a přemýšlí, že by, pokud pro něj nebudou mít alchymisté jinou práci, buď vydíral alchymisty, nebo se pokusil tuto informaci někomu prodat.)
- Byl jedním z iniciátorů Revoluce (respektive pomohl k nalezení a znovuoživení několika vůdců revoluce)
- Náhodouse připletl k vraždě druhé "Rudé helmy" a s hrdostí nosí jako odznak své chrabrosti helmu, která po tomto elitním ghůlovi zbyla.
- Zabil spolu se svou družinou Fexta a to stylem: "Rudý helmy, žádná prdel!!!!"
- zasloužil se o krásný vztah mezi Růžou a písařem(teď mi jeho jméno vypadlo)
- Má dobré vztahy s Lasičkou a alchymisty, je ochoten dělat pro kohokoliv a téměř cokoliv, hodlá si zařídit pohodlí a je mu jedno jakou cestou. ufff myslím, žeto hle je docela vyčerpávající. Pokud jsem na něco zapomněl, je to jistě neodstatné.

Polly:

Největší zážitek byl, když jsme spolu s Kubou(nevím jak se jmenovala jeho postava) zabili Rudou helmu a alchymistu a dvě zombie v podstatě třema bouchnutíma dveřma(stokrát omílaná historka).Dál mě uřčitě bavilo udivovat ostatní rozhovory s panem Čedičem a různé situace vytvořené naším zlodějem Gruntíkem(např. Běhání po městě a shánění peněz na svitek s modrým bleskem).... The End(nemám ani čas, ani chuť ani náladu psát cokoli delšího než dvě slova, takže se omlouvám)

 

Registrace nového uživatele
Login:

Heslo:

Uživatel nepřihlášen!

  • Spolupráce s jinými akcemi je možná, nabízíme výměnu reklamy nebo zapůjčení materiálu.



  • další akce pro mládež: