Kahla Drd 2007

druhý ročník
Tři družiny, tři místnosti, tři pánové jeskyně, ale jen jeden svět...proběhlo:

2-4.11.2007
v Olomouci


Akci pořádali Kew & Kmotr & Fafrin


Foto Michal


Souhrný epilog

Čemu čert nechtěl, tak byl protektor Tlučhuba odvolán. Obvinění z ulívání mitrilu a nemravných hrátek s vlkodlačicí, zcela zničila jeho reputaci v obou městech i širém okolí. Nerad, ale přeci se přesunul zpět do Aurigu, kde si dál peskuje své služebné a nadává na ty skrčky mrňavý...tím nemyslím jen šotky, ale spoustu jiných líbezných tvorů, jež obývají oblasti důlní. K tomu všemu se přidali pro něj nemilé zprávy, že jeho přítel Grom, jež měl nastoupit na jeho místo, nikdy nedorazil. Kostlivci si upevnili své místo ve městě u Dračího jezera a získali významné spojenectví šotků. Cedrik Inspirován příkladem družiny chrámových lovců démona a vědomím, že jest potomkem slavného reka, se rozhodl zachránit unesenou Jitřenku ze sklepení temné věže. Spolu s krezolovou dcerou Kateřinou a jejím věrným psem Fidsonem dobyli toto doupě zla a do základů jej vypálili. Pro Jitřenku již bohužel bylo pozdě, padla za oběť temným rituálům posledních akolytů temného boha. Toto byl začátek společné cesty dvou velkých dobrodruhů. Arthur Gangler byl čím dál tím mrzutější. Zanedlouho začala okolí města terorizovat smečka krvelačných vlků vedená obzvláště velkým jedincem. Po příštím úplňku najednou smečka z hor zmizela a stejně tak i starý Arthur. Dalšího dne nalezli pastevci starou kněžku Balů mrtvou v jejich poustevně. Její oděv i tělo bylo potrháno divou zvěří, na tváři však měla spokojený úsměv vítěze. Byla pohřbena v chrámové kryptě se všemi poctami. Černý dům se uzavřel do sebe a přestal se věnovat lichvářské činnosti, a stará Evelin se stala k podivu celého města vrchní poradkyní mladého prince Alberta Rostislava Kahlaveranaie, který se v té době vrátil do města neznámo odkud. Hostinec Pekelná Sekera se přesunul plně do držení Slizkého Vasila. Knihovník Tyburceus přežil snahu neznámých osob o otravu, ale vzápětí skonal na zástavu srdce, když se dozvěděl, že v knihovně hořelo. Knihovnu po něm začal zpravovat vůdce šotčí menšiny, kouzelník Gilbert. Rodina Kiaronových žila nadále šťastným a prostým životem. Poustevní Krezol, moudrý trpaslík, jež došel osvícení, jednoho dne záhadně zmizel. Traduje se, že se rozplynul v čistou myšlenku.

Epilogy stran:

Šedá strana

Kostlivci měli problém, takový lehce brutální a rasistický. Ten problém se jmenoval protektor Tlučhuba. Tenhle magii opovrhující trpaslík se silným nacionalistickým cítěním začal kostlivce i jiné ve městě utlačovat a pronásledovat. Bylo tedy třeba tohoto nepohodlného bruta odstranit. Násilím to však nebylo možné a tak se tedy muselo přistoupit k intrikám a diskreditaci, vedoucí až k protektorovu odvolání z funkce. No a tohle vše musela zařídit jedna povedená družinka tří barbarů a jedné člověčice. Nejprve je čekalo hledání šéfa menšiny šotků Gilberta. To je zavedlo do Alvar baru, místa sleziny všech protektoru nelibých. Infiltrace sem proběhla celkem úspěšně a potichu, až na drobné zdržení jinou družinkou dobrodruhů (a od té doby je začali pomlouvat, kde se dalo). Po pár prohraných zlaťácích s trojkou zlodějíčků šotčí rasy se dozvěděli, že se Gilbert skrývá v knihovně. Došli tam a pohovořili s ním. První část úkolu byla splněna. Šotci budou podporovat kostlivce. Pak se pustili do shánění mitrilu. Ono totiž pokud se u někoho, kdo má dohlížet na hledání mitrilové žíly najde mitrilová cihla, tak celkem rychle pozbývá důvěry. Sehnat tolik mitrilu byla docela fuška. A tak se postupně vyrazilo do starého mitrilového dolu plného krys, vyloupilo sídlo rodu Petronilů i přepadl vůz převážející šperk pro starou Ganglerovou. O tom, že takhle si družina nezískala dobrou reputaci netřeba mluvit. Hlavní bylo, že cihla byla na světě. Bohužel tohle by ještě nestačilo a tak bylo třeba dodat tomu ještě trochu říz, tj. podstrčit vlkodlačí dámu panu protektorovi až do lože. Bohužel vlkodlačic není na každém rohu tucet a tak se zase muselo trochu oklikou. Nejprve bylo třeba sehnat informace a poté sehnat pro jistou Swanhild její dítě. Ona se pak po úspěšné záchranné akci přimluvila u své jinak nepřístupné sestry, jež byla krásná a ke štěstí našich dobrodruhů i vlkodlačice. Na plese se pak podařilo uspat protektora důmyslným podáváním odvaru z máku a následně mu přes balkón podstrčit Agnes, tak se to děvče jmenovalo, pár milostných dopisů a mitrilovou cihlu. To, že se tam v zápětí objevil železný už byla zase práce jiných. Že Agnes prchla jen o fous už byl skoro zázrak. Bohužel bylo zjištěno, že Tlučhuba má již nástupce a to ještě většího rasistu než sám Tlučhuba. Družina se tedy musela vydat onoho neznámého zlikvidovat, tentokráte již násilně. To se však nešlo úplně hladce, neb ten se skrýval za palisádami hornické pevnosti na diamanty.

Výpověď náhodného svědka hostinského Břicháčka při zmizení barona Groma,:

Byl to takový deštivý večer. V mém lokálu seděla jen malá skupinka hostů - tři barbaři a jedna lidská holka. Ono není divu - v tomhle období putuje po cestě do K. jen málo poutníků, takže zájezdní hostince zejí prázdnotou. Ti barbaři byli takoví skleslí... jeden občas bouchl pěstí do stolu a občas padla nějaká nadávka jako "Sakra práce!" a tak. Já jsem už od rána měl takovou divnou předtuchu... Máňa s Franckem byli ve městě a já tu byl na celou hospodu sám. Nejsem zbabělec, to né, ale když jsem viděl, že před hospodou zastavil ten kočár a z něj začali vystupovat ti chlápci se zbraněma, tak jsem tušil, že je zle. Okamžitě jsem se schoval pod stůl - lepší přijít o majetek, než se nechat takhle někým zabít, rozumíte, že? Víte, já nejsem zrovna hrdinskej typ... Několik těch chlápků vstoupilo dovnitř. Vypadali fakt nebezpečně. A jak v celým lokálu viděli jen ty barbary, tak zamířili hned k nim a spustí: "Klíče od nejlepšího pokoje, hned!" A jeden barbar na to: "Odprejskni, mizero." A ten ostrej chlápek: "Nech si těch keců - můj pán si přeje nejlepší pokoj, tak naval ty klíče!!!" Barbar vstal od stolu a procedil mezi zubama: "Měl jsem zatraceně špatnej den, tak mě sakra přestaň obtěžovat, nebo toho budeš zatraceně litovat..." Já se klepal pod tím stolem jak osika. Věděl jsem, že se brzo něco semele, tak jsem prosil Äuleho, ať něco udělá... a najednou se to stalo. Ten s mečem ještě řekl: "Můj pán, baron Grom, si přeje pokoj a ten taky dostane, nebo vám tady z toho uděláme kůlničku na dříví." A najednou se ti barbaři na sebe podívali, a pak se stal ten zázrak - na tvářích se jim najednou objevily široké úsměvy, podívali se na sebe a spustili úplně na jinou strunu: "A to měl vážený pán říct hned, že potřebuje pokoj pro pana barona... hned to bude... panu baronovi zajistíme odpočinek, že ho ani nepůjde probudit... hehe..." Dál si nic nepamatuji. Asi jsem pod tím stolem usnul. Probudil mě až hrozný rámus a řev "HOOOOŘÍ!!!" Pak jeden z těch ozbrojenců seběhl z vrchu a zaječel: "Baron zmizel.... zatraceně... BARON ZMIZEL!!!"

Černá strana

Družina, o které zde budu hovořit, bývá zvána Černou. Snad proto, že pracovala pro temný vlkodlačí rod Ganglerových. Sestávala se z čtyřech hrdinů - šotka kouzelníka (Bob), barbara válečníka (Zob), člověka zloděje (Kuba N.) a člověka hraničáře (Sedli). Jejich úkolem bylo pátrat po princi Albertovi Rostislavovi Kahlaveranai, který byl v útlém dětství ukryt v cizině a zapomnění. Hrdinové dostali seznam šesti osob, které by mohli o princi něco vědět. Stálo tam: " Eleanora Krémžská, bývalá královská chůva " Bratr Orman, královský zpovědník " Kouzelník Tyburceus, správce knihovny " Trpaslík Kalibor, velitel městských stráží " Vévoda Letar Petronilla Naši hrdinové začali tedy pátrat. Jako první si vzali na mušku stařičkou chůvu. Vypátrali ji v domově důchodců báby Tuhé. Odhalili zde tajemství, že bába Tuhá dělá ze svých klientů nemrtvé, aby jejich příbuzní platili a platili a smrti svých blízkých se nedočkali. Celý domov důchodců skončil v plamenech - řádění hrdinů nikdo nepřežil. Stařičká chůva ještě před svou smrtí hrdinům prozradila několik zajímavých informací. Za zmínku stojí také to, že naši hrdinové omylem pronikli do Alvar baru, kde se málem udusili spóry plísně fialové... hrdinové si zde neudělali zrovna nejlepší jméno. Dalším cílem byl správce knihovny, kouzelník Tyburceus. Hrdinové z něj lstí vytáhli několik důležitých faktů. Aby zajistili, že kouzelník nikomu neřekne, na co se jej ptali, tak se jej pokusili otrávit. Ukázalo se že jed není zaručená cesta k umlčení staříka, a tak se hrdinové vloupali do knihovny, aby své dílo dodělali. Místo kouzelníka, který dostával první pomoc u alchymistů, v knihovně našli jen konkurenční skupinu třech barbarů a lidské dívky. Budovu proto zapálili (jak už měli ve zvyku) a rychle zmizeli. Nikdo si už není jistý, co se vlastně další den dělo. Víme ale, že se naši hrdinové unesli dítě Kiaronových, tak jak je o to žádal Elvír Gangler, za což si vydělali další peníze. Dále, že pronikli do kláštera, kde brutálně zavraždili bratra Ormana, aby získali další informace... Od této chvíle se ale hrdinům přestalo dařit. Jeden z nich byl chycen barbary a byl jim nucen odevzdat svůj majetek a vyzradit skoro vše, co ví.... Jiná část družiny mezitím obhlížela pozemky vévody Petronilla, na kterých potkali jeho spanilou dceru Jitřenku. Tu pod vidinou zisku unesli a prodali Vasilovi (který dodával panny a děti temnému kultu). Zmizení dívky ještě využili k tomu, aby se pokusili Letara vydírat, a získali tak další informace. Bohužel v tuto chvíli se začala Černá družina potýkat s následky svých chyb. Při páchání zločinů zanechali mnoho stop a přispěla k tomu i skupina barbarů, že než zapadlo slunce, naši slavnou družinu upřímně nenávidělo celé město. Užuž to vypadalo na neslavný konec našich hrdinů, když se jich konečně zastali jejich zaměstnavatelé a ponořili je do kádí s těly... když se hrdinové po několika hodinách vynořili, tak zjistili, že jsou úplně jinými lidmi... a přiznejme si to - omnoho hezčími. Stál před nimi poslední úkol uvnitř města. Navštívit ples a tam získat zbytek informací o princi. Na hrdiny se opět usmálo štěstí - jeden z hrdinů využil svého nového (ženského) těla a svedl velitele stáží Kalibora. Krom toho, že zněj vytáhl všechny informace, tak jej i totálně kompromitoval. Posledním cílem byl vévoda Letar, z nějž se ještě hrdinům nepodařilo vydolovat, vše co ví. Stačil ale jen malý úskok a i to se hrdinům povedlo. Bohužel v tuto chvíli se již zcela prosáklo, po čem temná strana pátrá, a tak byli hrdinové okamžitě vysláni do pracovního tábora barona Groma, kde princ Albert (neznaje svého původu) žije. Co vše zde hrdinové podstoupili by bylo na dlouhé povídání. Důležité je, že to byli oni a ne nikdo jiný, kdo odvedl prince z tohoto tábora a zhypnotizovaného jej předali do rukou temné strany. Možná se ptáte, jak se jim jejich zaměstnavatel odvděčil... služte ďáblu a peklem se vám odvděčí. Na cestě domů hrdinové jen zázrakem unikli nájemnému vrahovi, kterého na ně (již nepotřebné zaměstnance) Ganglerovi poslali. Tehdy se skupina čtyřech dobrodruhů rozdělila... každý šel svou cestou hledat štěstí do světa. Ač toho hodně ztratili, tak hrdinové nebyli nespokojení. Měli nová těla a opět čistý štít. A jak s tímto bohatstvím naložili, to už je docela jiný příběh...

Bílá strana

Zápisky Otce Kamila, opata Velkého Äuleho chrámu v městě u Dračího jezera


...

Dne 2.11.1397, 20. rok protektorátní vlády Jest to již deset dní, co nás opustil bratr paladin Ignác, velký bojovník proti zlu. Nalezl jsem však mezi věřícími několik, kteří by mohli být náhradou za tuto ztrátu. Mladí trpaslíci Bulibar, Humbuk, Koli Kilo a lidský mladík Ghondar se rozodli pomoci své komunitě víc, než od nich vyžaduje povinnost. Jejich prvním úkolem je nalézt a spravedlivě potrestat Ignácova vraha, kterým je nejspíše obávaný démon páchající mnohé škody a zvěrstva. Naši hrdinové nejdříve pečlivě prozkoumali všechny stopy a odkazy, které po sobě Ignác zanechal. Nalezly mnohé a rozpoznaly povahu démona a vraha, dříve než vůbec opustily brány chrámu. Pak vyrazili do vnějšího města, přímo po stopách paladina Ignáce a jeho vraha. Vrátili se až pozdě k večeru těžce zraněni na těle a z jejich pohledů vyzařovalo odhodlání. Z jejich řeči jsem rozpoznal, že ví vše o Ignácově smrti a jsou jen krůček od nalezení démona.

Dne 3.11.1397, 20. rok protektorátní vlády Dnes si naše hrdiny k sobě nechala zavolat Velekněžka Balů, zakladatelka chrámu. Svěcení našeho chrámu slábe, snad ona zná důvody, proč tomu tak je. Naši hrdinové vyrazili ihned ráno ven do ulic, aby nalezly posledních pár stop. Dnes snad konečně naleznou svůj cíl. ... Večer přinesl Bulibar hrozné zprávy. Zbytek družiny je polapen ve sklepení jakésy Pekelné sekery, hospody pochybné pověsti. Při růzkumu tohoto sklepa byli přepadeni nějakými muži v černých pláštích, uctívači temného boha. Situace je horší, než jsem si myslel! Pokusím se vyjednat nějakou podporu s Železným lordem, ten má však svázené ruce. Doufám, že naši hrdinové přežijí noc, teď pro ně nemůžeme nic dělat. Dne 4.11.1397, 20. rok protektorátní vlády, úplňková noc Ráno Bulibar společně s muži z městské stráže osvobodil své přátele. Naši hrdinové se ve v onom sklepení střetly s Elvírem Ganglerem, nejmladším synem z bohaté a mocné rodiny a zároveň představeným onoho temného kultu. Podzemní temný chrám shořel společně se svým knězem. Velekněžka Balů si přála osobně poděkovat našim hrdinům za obnovení síly našeho chrámu. Hrdinové tvrdí, že Elvír byl i tím démonem, je však třeba najít důkazy. Naši hrdinové opět vyrážejí pátrat. ... Elvír byl ten, kdo napadl Železného lorda a unášel pro své rituály naše děti a občany. Svědectví písaře Lutibora a zlatá maska, kterou měl Elvír u sebe mluví jasně. Je toho však ještě mnoho, co je třeba udělat. Je třeba rozbít ten temný kult, vypátrat ty muže v černých kápých, a zjistit o co temný kult usiluje. Byl nalezen úkryt temných akolytů ve zřícenině Temné věže. Město je opět o něco čistší. Dne 5.11.1397, 20. rok protektorátní vlády Po dnešní noci nás opouští velekněžka Balů, neb ji posedl démon a ona s ním odchází bojovat sama do pustin. Dnešní den je ve znamení příprav na velký ples v maskách. Je to poslední možnost zjistit co a proč se ve městě děje, co je za všemi těmi vraždami. Pestože chrám měl k dispozici jen dvě vstupenky, pro naše slavné a známé reky nebyl problém se dovnitř dostat. Naši hrdinové odhalily, že s Lordem protektorem Tlučhubou, není vše v pořádku, díky jejich pozorovacímu talentu byl přistižen ve své ložnici s Vlkodlačicí a Mitrilovou cihlou, jejichž přítomnost nebyl Tlučhuba schopen vysvětlit. Osud tomu chtěl, že naši hrdinové nestihly tu stvůru pekelnou ztrestat. Jsou zde však důležitější věci, které je třeba udělat. Ukázalo se, že skutečným cílem temné strany je Princ Albert Rostislav Kahlaveranai, který žije v exilu. Je třeba se za ním neprodleně vydat. Ješte dnes v noci byl vypraven vůz s našimi hrdiny, aby jej ochránily.
...

Dne 8.11.1397, 20. rok protektorátní vlády Dnes se vrátily naši hrdinové, podle všeho s princem mluvily a přesvědčily ho, aby s nimy další den odjel, bohužel však mezitím v noci zmizel neznámo kam. Můžeme se obávat toho nejhoršího. Äule stůj při nás.

Výpovědi postav:

Bob - Abdul Ar-řašid


Pokud jde o mé rodiče, ti nadšení nebyli. ale to není vaše vina. jim vadilo, že nemůžu naběhat 30km denně a místo toho někde sedím a hraju. nebojte, to je u nich zcela běžná reakce. Já osobně jsem byl nadšen. jediné co bych vytkl je fungování místní sítě. občas se trocha zadrhla. ale to způsobili stroje. takže vlastně není nic, co bych vytkl organizátorům. chválím za skvělou kvalitu questů a celkovou atmosféru. příjemně strávený víkend. a teď abdul: na začátku byl abdul velice zlý. vraždil , kradl a podpaloval vše dřevěné. byl na své skutky pyšný. a byl také pyšný na své kámoše z party. se svou partou si užil spoustu zábavy. žhářství, vraždy, udavačství a hlavně hrabání peněz. postupem času začal zjišťovat, že už nechce být zlý, ale byl už vtažen do víru událostí a nemohl couvnout. nakonec zjistil, že tyto skutky páchal jen z donucení. on je to v jádru dobrák a toto dobrodružství mu pomohlo najít jeho pravou povahu. ale jedna vlastnost mu zůstala. byla to hrabivost. proto, když na konci dostal možnost pláchnout sám a shrábnout prachy, neváhal a doručil prince sám. zde už svědectví končí. od té doby je nezvěstný. úřady pátrají, co se s ním a jeho bývalou bandou stalo. nikdo to přesně neví, ale říká se, že ganglerovi je chtěli zabít. taky se říká, že abdul jako jediný z družiny přežil a žije jako poustevník a pomáhá lidem.

Michal - Lunar (Sam z Kdrd 2006)

Temné mraky plují oblohou a mou hlavou zase temné myšlenky na posledních pár dní. Sedíme v nějaké knajpě, kde pěna u piva podezřele rychle klesá. S bratry jsme zavítali do jednoho města uprostřed hor. Začalo nám kručet v žaludku a tak nezbylo nic jiného, než hledat práci. Mohl jsem tušit, že pro tři barbary se práce v knihovně asi nenajde. Nakonec nás zaměstnal . kostlivec. To, že je našim zaměstnavatelem kostra jsme celkem zkousli. Mí bratři poněkud lépe, protože jsme díky tomu do party přibrali sympatickou hraničářku. Ve čtyřech naše tápání začalo návštěvou ševce, kde jsme řešili problém se zkoušecí kabinkou. Následovalo seznámení s osazenstvem ilegálního baru a všechno směřovalo k jednomu jedinému cíli - diskreditaci lorda protektora. Následovala prohlídka mitrilového dolu, kde se mí bratři a hraničářka konfrontovali s poněkud přerostlýma krysama. Ragnar nakonec našel sobě rovného nepřítele - netopýry. Ještě teď se musím smát při té vzpomínce. Nakonec to přineslo první část úkolu, tedy hrst mitrilu. Ani jsme tehdy netušily jak obtížný úkol to bude.

Fajn. Pivo má poněkud kyselou chuť při vzpomínce na další události. Otrávenej knihovník, zapálená knihovna a my uprostřed toho. Kdybych toho . dostal do rukou, tak . Další kroky vedly na jedno panství, kde jsme měli ukrást jeden šperk. Celkem sranda, až na to, že součástí toho panství byla strážnice. Nakonec to dopadlo, ale naše hraničářka přišla k perfektní jizvě přes celá záda. To jen majitel onoho šperku v jeden moment nevěděl co roupama dělat se svou válečnou sekerou. Následovala potyčka s akolyty a naše silná čtyřka se přesvědčila, že s "církví" není žádná sranda. Za těch pár šrámů jsme zachránili život děcka, ale vděku jsme se moc nedočkali. Osud si nás chtěl asi otestovat pořádně, protože dalším úkolem bylo ukrást šperk, který přivážela ozbrojená eskorta a to už vážně nebyla žádná prdel. Po chvilce příprav se nám podařilo nadělat zmatek nejen v řadách ozbrojenců, ale i v těch našich. To, že trpaslíka v plátovce skolím trpaslíka v plátovce injekční stříkačkou, která se nám na našich poutích připletla do rukou, jsem opravdu netušil. Následně vypáčená truhlice a další mimoprostorový útěk už byl v tu dobu samozřejmostí. Po spoustě ohně a kouře mě vyřadil dobře mířený šíp, takže další příhody již znám jen z vyprávění. Naše družina prý pobila čtveřici ozbrojených barbarů a trpaslíka, aby si prosekali cestu ke svobodě. Hmm, jsem za to rád, že k nim patřím.

Na plese, kam přišla smetánka se projevily naše diplomatické schopnosti a po několika mimořádně zmatených situacích byl lord protektor připraven o svůj post. Byla to dobrá práce. Když jsme opět nedostali od svého zaměstnavatele zaplaceno, nezbývalo než přijmout další úkol a ten se nám už poněkud vymkl z rukou. Poté, co jsme dorazili na místo činu, proběhla likvidace nějakého medvěda, co po smrti změnil svou podobu na zelenou kůži. Jsem rád, že je po smrti. Takový kouzlící goblin nevěští nikdy nic dobrého.

Hledím do prázdného korbelu, ze kterýho otřesně páchne pivo. Nechce se mi věřit, že jsem to vypil.Tehdejším úkolem bylo zabít jednoho následníka lorda protektora. Přišlo nám všechno naše snažení jako marnost. Žádné ohodnocení celé snahy dost podrývalo barbarskou morálku. Žádná motivace a prázdný žaludek usnadnil rozhodnutí o odchodu. Jen mě mrzí, že jsme v tom nechali tu milou hraničářku z lidského plemene. Ještě než jsme odešli, poprosila mě o trochu mé šamanské magie, aby úkol mohla dokončit sama. Učinil jsem ji zrakem nezjistitelnou a od té doby jsem o ní neslyšel. Byla vždycky tichá . aspoň mi tak mezi mými bratry připadala. Asi jsme ji dost podcenili. Měla možná víc odvahy, než jsme si jen dokázali představit. Svým posledním činem to sama dokázala.

32 dnů před zimním slunovratem Lunar

Ruthberath:

Všechno to začalo v Černém domě. Byli jsme tam čtyři. Já, nějaký přičmoudlý skrček, asi šotek nebo co, jakýsi značně ohořelý týpek s mastnými vlasy a jeden takový prachobyčejný člověk. Poté přišel pan Gandler a byli jsme seznámeni s naším úkolem, přivést prince. Ten malý skrček dostal nějaký lejstro s divnýma písmenkama. Předčítal mi seznam lidí které musíme vyslechnout a umlčet. Na závěr nám dal náš zaměstnavatel přátelskou radu, abychom se nepřibližovali k Černému domu, jestli chceme zůstat naživu. Na nic jsme nečekali a poměrně svižným krokem se vydali do sekery trochu se osvěžit. Po několika málo škopcích břečky, které říkají pivo jsme si přisedli k nějakému zoufalci jménem Lars. Dal nám pár informací ohledně knihovníka, už si je moc nepamatuju, to pivo bylo zřejmě příliš silné. Následoval nákup bot. Ovšem když náš zloděj uviděl vcelku nehlídané schody do horního patra, dostala se na povrch jeho pravá povaha. Zabavili jsme obuvníka všetečnými požadavky. Nakonec jsem zjistil, že už boty vlastně mám. Vyšel jsem před krám a tam chvíli čekal. Ukázalo se, že pod obuvníkem je nějaký bar. Po nějakém toulání se po městě a dohadování se, se rozhodlo, že půjdeme zjistit něco o chůvě. Vyzpovídali jsme nějakou služebnou z hradu. Stopy vedli do domova důchodců. Tak jsme si tedy udělali menší výlet do Penzionátu bábinky Tuhé. Nějaká čarodějnice nám ještě doporučila abychom nemluvili s nikým ostatním. Vedle dveří stál nějaký děda, tak jsme jen pozdravili a zapadli dovnitř. Poté co jsme dotyčnou chůvu pod hypnózou vyslechli starou chůvu a hned nato ji polštářem ukončili trápení. Najednou zaklepal onen děda s tím, že chce maso. Poslal jsem ho na druhý konec chodby. Za pár chvil se ozvalo šílené bušení a škrábání na dveře. Asi čtyři důchodci se k nám dobývali řvouce "maso, maso!". Naštěstí jsme nasadili dobrou taktiku. Štítonoš mě kryl, zloděj otevíral dveře a já podal kopím. Stačilo pár okamžiků a bylo po nich. Poté, co jsme se probili skrz usoudili jsme, že nejlepší bude zapálit domov důchodců. Dvě láhve s olejem a pochodeň v kombinaci s dřevěnou stavbou udělali své. Aby na nás nepadlo podezření, ochotně jsme začali hasit. Další ráno jsme provedli výslech zpovědníka v kostele. Zavedlo nás to do kláštera, tam jsme se horko těžko dostali skrz bránu. Přemluvili jsme královského zpovědníka aby s námi došel až do jeho cely. Hypnóza a následné udušení na sebe nenechalo dlouho čekat. Další na seznamu byl knihovník. Pod záminkou hlubokého zájmu o historii rodu Kahlaveranai a příslibem uvedení spoluautorství vyraženého zlatým písmem na fiktivní připravovanou knihu nám knihovník vyzradil vše. Ovšem už to nesměl vyzradit nikomu jinému. Byl pozván jedový koktejl. Naneštěstí ho nějací tupí barbaři zachránili. Nezbývalo nic jiného, než zlikvidovat knihovnu, knihovníka i tu všetečnou družinku. Doufali jsme že osvědčená kombinace olej + oheň udělají svoje. Bohužel, nějakým zázrakem to přežili. Noc strávená v Mithrilu byla celkem klidná. Další den jsme potkali Elvíra a dostali nabídku práce. Ukrást dítě od jedné rodinky ve slumu. Nabídnul jsem matce dítěte "exkluzivní práci v paláci", zatímco mí druhové odnesli dítě. Pak jsem jí oznámil, že jsem se vlastně spletl a odešel jsem. Za dítě jsme dostali nějakou menší odměnu. Náhodou jsme si všimli někoho, jak běží se zbrojí směrem k alchymistům. Ukryli jsme se tedy naproti jejich cechu a sledovali kdo výjde. Vyšla skupina barbarů, které se jali sledovat naši dva členové. S hraničářem jsme zůstali sami. Neměli jsme páru co a jak, tak jsme šli pro další úkol za Vasilem do sekyry. Měli jsme unést panu nebo dítě. Rozhodli jsme se pro něco extra. Vévodovu dceru. Hraničář ji nějakým způsobem unesl z hradu a dotáhl až do slumu. Mezitím se vrátil šotek Abdul a chtěl ji vrátit. Můj návrch vrátit ji po kouskách neprošel. Tak jsme ji aspoň prodali na oběti za tučných 180 zlatých. Když už dovedli vévodu do nepříčetnosti, rozhodli jsme se toho trochu využít. Obdržel dopis v kterém jsme požadovali info o princi. Dostali jsme bohužel jen kusé informace. Naneštěstí jsme se rozhodli zůstat v Mithrilu, kde po pár hodinách byla razie. Tři jsme utekli, čtvrtý se schoval. Po dni stráveném na ulici v té nejzapadlejší uličce nás kontaktovali zaměstnavatelé. Okamžitě jsme se tedy dostavili do Černého domu. S příslibem druhé šance nás poslali do sklepení. Byly tam kádě plné mrtvol a slizu. Vlezli jsme do nich, tak jak se po nás chtělo. Pak si pamatuji jen to, že se mě snažili utopit dva slouhové. Když jsem otevřel oči nestačil jsem se divit. Vedle mě se vynořili ze sudu nějaké dvě krásky a krasavec. Obě nahé, on bohužel taky. Když jsem se podíval do zrcadla, zjistil jsem, že svaly jsou pryč a je ze mě nějaký krasavec. Krom toho jsme dostali nové ošacení a příspěvek na výbavu. U Měďáka jsme se pořádně oblékli na ples. Zloděj nám schoval zbraně do palácové zahrady. Dál jsem šel pařit k Olegovi a ostatním barbarům. Po pár hodinkách jsem se opět shledal s družinou. Málem bych ovšem zapomněl na podezřelého čístíka, který nám nabízel pozornost od nějakého pána. Přinutil jsem ho vypít jeho nabízenou pozornost. Bezprostředně po vypití někam rychle odběhl se značně zhnuseným výrazem v tváři. Andul rozhodnul, že uneseme vévodu. Zhypnotizoval proto kočího. Ten vyzvednul vévodu, ovšem zahnul za první roh, kde jsme naskákali do vozu my. Přesvědčili jsme ho že je princ v nebezpečí a aby nás k němu rychle dovezl. Prozradil nám kde se nachází. Tak jsme tedy dorazili do mithrilových dolů. Dál už nemá cenu se rozepisovat. Následující dny jsem strávil kutáním různých nerostů. Nakonec jsme dorazili do Černého domu a tak tu teď sedím a nevím jestli dostanu odměnu nebo budu umlčen jednou pro vždy.

NEBO:

Wanted:
Hledají se čtyři žháři a vrazi.
Nějaký zarostlý a smradlavý barbar, šotek snědé barvy, člověk v ohořelém oblečení a člověk v velmi škaredých a ošoupaných hadrech.
Jsou obvinění z:
- Podpálení Penzionátu bábinky Tuhé.
- Úkladnou vraždu královského zpovědníka udušením
- Únos vévodovy dcery.
- Následného vydírání vévody.
- Únos dítěte

Mědvěd - Bulibar

Onoho osudného roku jsem se já, Bulibar, zapletl do jistého dobrodružství s povedenou čtveřicí. Jeden z nich byl urostlý člověk. Měl rád všechno, co se blýskalo, byl to tak trochu zloděj. Druhá, statná trpaslice, se vyznala ve všem možném, hlavně v léčení našich někdy hrozivě vypadajících ran. Její povolání bylo hraničářské. Poslední jmenovaný se uměl, stejně jako já (možná trochu méně :), ohánět sekerou, válečník, jak se patří. Naše dobrodružství začalo v nevelkém městečku U Dračího jezera. Zdejší problém nebyl jednoduchý, jednalo se o démona. Městem se proháněl lítý démon, který neměl rád nic živého. Náš úkol nebyl lehký, museli jsme ho vystopovat a pokud možno zneškodnit. Naše první zastávka byla v hospodě a v knihovně, kde jsme se od starého kouzelníka dozvěděli něco o nemrtvých. Potom se naše kroky stočily do kláštera, který se nám na delší dobu stal útočištěm. Hned na začátku jsme zjistili, že démon zabil jednoho z tamních mnichů. Bylo nám ho líto, a tak jsme se vydali po stopách jeho strašlivé smrti. Po ohledání jeho těla jsme zjistili, že démon bude nejspíš vlkodlak. Také jsme se dozvěděli, kde se spolu utkali a kde mnich zemřel. V temné uličce na nás čekalo nemilé překvapení, nějaký žebrák si zde zřídil své doupě a nedokázal pochopit, že místo potřebujeme důkladně prohledat. Nakonec se nám to však podařilo. Další stopy vedly k Černému domu, sídlila zde bohatá a také trochu podivná rodina. Nakonec jsme si vše zdárně domysleli a podali hlášení v klášteře. Naše další kroky vedly k jednomu znuděnému trpasličímu mladíkovi, který nevěděl co by. Chtěli jsme mu pomoci, a tak jsme mu slíbili, že mu pomůžeme v pátrání po jeho rodině. Jenže to nebylo tak jednoduché, jeho medailon nás zavedl až k proslulé Pekelné sekeře (největší "pajzl" ve městě). Dostali jsme se do sklepa, kde nás však přepadli a velkou část naší skupinky úspěšně přemohli a zajali. Po několika neúspěšných pokusech o vysvobození se nám to konečně podařilo. Po cestě zpátky jsme narazili na jednoho darebáka, který vypadal na to, že potřebuje pořádně vyprášit kožich. Když jsme ho úspěšně zdolali, stihli jsme to po cestě nahoru ještě celé podpálit! Další naše počiny se odehrály na městském plese, kam jsme se úspěšně propašovali. Nebylo to však tak jednoduché. Na plese se objevily všemožné celebrity. Dokonce i jeden vlkodlak se tu objevil, ale jen na skok. Podařilo se také objasnit incident se zdejším lordem :. Další náš úkol nás zavedl do poměrně daleko situovaného dolu. Zde jsme měli najít potomka královského rodu a pomoci mu utéct. Stráže se však netvářily moc přívětivě a k tomu ti zpropadení goblini! No prostě se nám to tentokrát nepovedlo. Doufám, že se vám můj příběh líbil, a pokud jsem na něco zapomněl, tak mi to prosím odpusťte, čas to spraví. Bohům zdar!

Miška - More De La Gipsy

Bylo to fajn, až na to že jsme žili jen z toho co jsme si kde( komu) ukradli, koho jsme zabili a obrali, bo nám Klička nedával skoro žádný prachy. Jinaknic moc zajímavýho, snad za zmínku stojí jak jsm ukradli mitrilovej šperk a pobili jsme(resp. barbaři pobili) ty gorily co ho hlídali a pak snad to .....Docela mě ale mrzí, že jsme nechali skoro mrtvou Agnes u její sestry a taky jsme jí tam nechali dluh 25 latých....Ale tak...co teď s tím....

Ghondar

Příběh obyčejného zloděje (aneb pars altera) Byli jsme vybráni Opatem, abychom nalezli a zničili démona, který sužoval město a který už stačil odpravit paladina, jenž ho měl zničit. Velmi záhy jsme zjistili většinu indicií, ale Dagoberta, který měl být podle našeho prvního tipu vrahem, jsme nenašli. Zjistili jsme jen, že je to vlkodlak. Další den jsme se rozhodli dát si k případu paladina odstup, a šli jsme do Pekelné sekery pro dědictví Cedrika, trpaslíka a písařova syna. Když jsme se dostali dovnitř, vrhli se na nás zakuklenci, sejmuli hraničářku, a víc nevím (šel jsem k zemi jako druhý). Probral jsem se druhý den, uprchl a byl znovu málem zabit, když jsem se snažil zachránit ostatní. Zachránil mě jeden ze žhářů, jejichž obrázky všude visely, a pak jsme se s trpaslíkem z mé skupinky, který taky uprchl, pokusili znovu zachránit ostatní. Úspěšně jsme zabili vlkodlaka Elwira (nebo tak nějak) a zničili svatyni. Za to nás chrám oslavoval, navíc jsme tam našli spoustu peněz, a tedy jsme se dobře vybavili. Ale chrám nám nevěřil, že to byl ten skutečný démon, který zabil paladina (a my věděli, že není). Kněžka Balú nás konečně poslala za Dagobertem, opravdovým útočníkem. Zjistili jsme, že se bránil. Také nám potvrdil, že Elwir napadl Železného lorda, a to jsme rychle dokázali. Potom jsme se vydali hledat další svatyni temného kultu, nalezli ji a taktak vyvázli životem. Vyléčili jsme se v chrámu, a další den se připravovali na ples. Já jsem se tam dostal jako sluha, ostatní jako hosté. Bohužel se na plese nedělo to co jsme očekávali, ale někomu se povedlo zdiskreditovat Lorda Protektora - dali mu do pokoje mitrilovou cihlu a vlkodlačici. Záhy jsme zjistili, že to bylo nahrané, ale nic jsme neřekli - Tlučhuba si to zasloužil. Na plese jsem zjistil, že jde o krk princi, a tak jsme další den vypálili k dolu, kde pracoval. Tady jsem se málem zbláznil, jak z místních trpaslíků, tak z té trojice se mnou. Prince jsme nakonec nalezli, ale nakonec ho odvedl někdo jiný, tudíž jsme vlastně neuspěli. Alespoň jsme tedy oslabili kult ve městě kult...

Sedli - Slavomír Perlík

Začalo se stmívat a špinavé uličky východní chudinské čtvrti začaly být ještě více depresivní. V uších mi zní jen rychlé stacatto padajícího deště. Ani nevnímám, jak se k večeru ochladilo. Další ulička a podloubí, tam se můžu na chvíli schovat! Drkotající zuby mi ruší proud myšlenek: byl rychý, velmi rychlý. Ten lapka ani nepostřehl svist šipky a na zem se skácel s legračním výrazem ve tváři. Sotva jsme se otočili. Naštěstí ten tupý barbar udělal to nejlepší co mohl: vrhl se s holýma rukama na stín postavy a tím mi získal čas. Na nic jsem nečekal a utíkal z Černého domu pryč. Proč jsme se tam k sakru vraceli? Těch pět set zlatých byla slušná suma, škoda, že jsme je přecenili. Ten parchant šotkovskej nás musel podrazit a ovedl tam prince sám. Že jsme jim na tu práci kývli, kdo mohl tušit, že to jsou větší podrazáci než my. Kvůli nim jsme vypálili starobinec, odpravili sterého Ormana, otrávili knihovníka, unesli dceru vévody abychom ho mohli vydírat a pak jsme ji stejně prodali na nějaký temný rituál, he he, a nakonec na tom plese šotek v těle té kočky svedl velitele stráží a pak ho s grácií odkopl jak použitý kapesník. To kvůli nim po nás páslo celé město a museli jsme se skrývat. Aspoň nám zařídili tu výměnu těl, teď mě nikdo nepozná, ani na jihu, kde je po mě vypsán zatykač. To kvůli nim jsem se musel celý den dřít v lomu, jen abych jim dovedl mladého Kahlaveranaie. Proč jsme se však museli vracet pro odměnu? Mělo mi stačit nové tělo a ty dvě stovky zlatých, co jsem stopil ostatním. K sakru, je tu zima, musím se dostat z tohoto zatracenýho města pryč. Moment, slyším nějaké kroky. Cha, to bude ten zabiják. Teď mu ukážu, jak se útočí ze zálohy, ještě, že mám pořád svůj meč. Sotva znatelné kroky jsou už blízko a zpoza rohu se vynořila postava. Hrot meče opsal přesný půlkruh a špička se zabodla přesně do podpříšku. Stín se zapotácel a udělal dva kroky vzad. Jenom se podíval dolů na jílec, a pomalu vytáhl celou čepel ven. V jeho ďábelském usměvu se jen zabělaly velmi vyvinuté špičáky...

 

Registrace nového uživatele
Login:

Heslo:

Uživatel nepřihlášen!

  • Spolupráce s jinými akcemi je možná, nabízíme výměnu reklamy nebo zapůjčení materiálu.



  • další akce pro mládež: