Kahla LARP 2011

sedmý ročník
Fantasy světa plného obchodů, intrik i soubojů proběhne:

proběhl 6-8.5. 2011
u vesničky Pohořany nedaleko Olomouce





Akci pořádaliKew & Fafrin & Kmotr & Goldy & Arrand & Toncek ... za přispění dalších dobrovolníků

Foto

 

Kahla LARP 2011 foto Kew


Kahla LARP 2011 foto Kew

Kahla LARP 2011 foto Mehu


Kahla LARP 2011 foto Mehu

Kahla LARP 2011 foto Lenka


Kahla LARP 2011 foto Lenka

Shrnutí a epilog

Byly to roky, kdy se do údolí vrátil děsivý Upír Alesand. Z počátku jen obcházel krajem a přísahal pomstu.

Poté co předchozí správce silverfortu zemřel a král neurčil nového se tento kdysi mocný hrad zcela vylidnil a rozpadl. Nyní se v něm občas usazují skřeti. I zdejší Äuleho kostel, který byl jednou posledním útočištěm pravověrných v kraji byl opuštěn a Alesand zničil jeho svátost.

Mezi šotky se proslýchalo, že do království přišel z exilu dědic sesazeného šotčího krále Meka II., aby žádal o to, co je po právu jeho.

Do království dorazila delegace z Království za velkou horou s tamější princeznou, aby byl uzavřen dynastický sňatek. Tomu stála v cestě jediná překážka, aby se v království těžil mitril. Tuto překážku se nakonec podařilo obejít a tak přišla velkolepá královská svatba, která byla však
narušena přítomností Alesanda dštícího nenávist a zlobu na kahlaveranaiský rod i následnou otravou mnohých svatebních hostů při hostině. Odolní trpaslíci však dokázali takové dávce jedu odolat. Být toho však trošku víc, mohlo to dopadnout úplně jinak.

Do kraje se také vrátil potomek Pánů z Vlkova a Grünwaldu, aby obnovil své léno. Po svém příjezdu složil králi hold, pronajal staré velvyslanectví a jal se získávat prostředky a kontakty pro zbudování svého sídla. dlouhou dobu to vypadalo, že se na vršku nic neděje, pak však velmi rychle vyrostlo skvělé město obehnané hradbou s mnoha stavbami i několika svatostánky.
Roznesly se také zprávy, že pán z vlkova sehnal tělo golema i další návody k jeho výrobě a začal na ní usilovně pracovat.

Univerzity se ujal rektor Užhoblesk Zježil což vedlo k jejímu všeobecnému rozvoji a rozmachu. Králem zadaný výzkum na opravu ponorky bohužel nebyl nikdy úspěšne dokončen, snad pro nedostatek schopných badatelů.
Těžba mitrilu tak nikdy nebyla obnovena, což v důsledku vedlo k opětovnému ochladnutí vztahů mezi Královstvím u Dračího jezera a za Velkou horou.
Realizovány však byly jiné. Za své služby městu získali kostlivci právo na univerzitě bezplatně bádat a studovat.

V kraji také velmi vzestoupila víra a moc Äuleho stoupenců. Ti opět vybudovali ve městě velký chrám se zlatou bránou i sochou boha a poté tu byl  konečně založen i skutečný paladinský řád. Posláním tohoto řádu jest chránit město a krále. Chrám také shromáždil mnoho relikvií, avšak jejich moc byla spíše využita k vykoupení vrchního kněze z osidel upírství a jiných prohřešků, než k většímu blahu. Chrám byl všeobecně podporován lidmi i bohatými města a vyzdoben z mnoha drahých darů.

Oproti tomu, moc Černoboga zcela upadla, neboť v z kraje zmizeli všichni jeho uctívači a sám nejvyšší kněz jej zavrhl a konvertoval k Fenrisovi, vlkodlačímu bohu lovu. Opuštěný chrám poté rychle zchátral a stal se další baštou skřetích hord v kraji.

Alesand se za nedlouho opět spojil s kostlivčím kapitánem a na město byl podniknut masivní útok skřetů a beduínů. Díky propracované obraně města a jeho hrdinným obráncům město celkem bez potíží odolalo, boj se však přelil až za hradby, velká část obrany (balisty, brána) byla zničena, chrám
znesvěcen trusem a jeden bombový atentátník pronikl až ke dveřím královského paláce. Na obraně se podíleli i chánovy barbaři.
Obrana města byla záhy obnovena, na univerzitě vyzkoumán obranný příkop a vnější hradba jím obehnána.

V jednom z bojů byl také zabit trpasličí šlechtic, jehož rodiče do tohoto stavu pozvedl král v minulosti, aniž by zanechal dědiců či velkého majetku. Šuškalo se o něm, že jest královým levobočkem, na tom však už teď jen málo sejde.

Po těchto útocích, byl chvíli klid, avšak záhy po křtinách královských dědiců na město zaútočil sám Alesand, vládnoucí nezměrnou silou, odolávající běžným útokům a přeměňující obyvatele v upíry - nebezpečná stvoření lačnící po krví ostatních.
Po urputném boji byl udolán a přeměnil se v oblak mlhy s tím, že se vrátí. Tu však vyskočil z řad bojovníků hrdinný rektor Užhoblesk Zježil s neznámým artefaktem v ruce a začal jím tuto mlhu nasávat. Kolem něj se vytvořil uctivý prostor a nikdo nevěděl, co se děje. Po chvíli byla mlha nasáta, avšak i sám rektor se zhroutil mrtev k zemi. Mocný a nesmrtelný Alesand však
byl s ním uzavřen ve sféře křišťálové krychle! Království bylo před ním
zachráněno, snad na dlouhé věky. Kostka pak zmizela neznámo, kde, snad jen
pár zasvěcených tuší.
Během boje s ním vznikl velký chaos a někteří (například barbaři) se obrátili proti obráncům města. Z davu náhle vystoupil šotčí čaroděj, prohlásil se králem a převzal vládu nad zmateným městem. Král Kadrak Kahaveranai zmizel neznámo kde a královna také. Po zmateném městě pobíhali hladoví upíři a k tomu, aby noví šotčí obsadil pevně svou pozici chybělo jen trochu. Údajně se za něj měl postavit Alesand, ten byl však před malou chvílí zničen a tak se šotčí král neměl příliš o koho opřít. Po chvíli byl sám úkladně zabit v chodbách paláce neznámou osobou.
V této nepřehledné situaci, kdy mezi novými upíry byl i Velekněz se znenadání nad městem objevil létající čaroděj se zmizelou královnou. Tento gnóm, který až do této chvíle pracoval v chrámu jako kostelník a metař se ukázal jako velký čaroděj a schopný organizátor. Chrám byl uzavřen a
shromážděna v něm jen několik nejvěrnějších. Sérii proseb k Äulem jež provedla sama královna a při nichž bylo obětováno velké bohatství šperků (například koruna mekovců) i surovin byl velekněz a další občan zbaven upírství. Tato přítomnost nečistých upírů v chrámu však velmi znejistěli boží přízeň chrámu i kraji a tak moc velkého chrámu přestala fungovat.
Z chrámu se poté vynořili král a královna jako opětovní vládci města.
Bylo však zjištěno že královské děti byly zabity a z toho činu obviněni chánovi barbaři.

Poté, co byl chán se svými nejskvělejšími bojovníky pobit u městských hradem, se chanát rozpadl a vylidnil. Část jeho prostých obyvatel se přesunula na Vlkov, kde již dříve vznikla svatyně Kazargana. Ta byla postavena tu a nikoliv u Laborky kvůli dřívějším neschodám mezi Kazraganovým knězem a chánem.

Král se také doslechl, že potomci Meka III. jsou na vlkovské tvrzi. Žádal po pánu z vlkova jejich vydání, ten však odmítl s tím, že se jedná o řádné občany, kteří se ničím neprovinili. Král pak vyhlásil vlkovu válku, k jejímu vojenskému naplnění však nikdy nedošlo, neboť královské vojsko bylo vyčerpáno po obsazení barbarské Laborky, paladinové se k agresi odmítli připojit a
král nezískal ani podporu jinde.
Kraj navíc začali zužovat nové útoky skřetů, kteří jako své opěrné body využívaly opuštěné tvrze dříve patřící lidům, trpaslíkům či barbarům.
Nedlouho po narození nového dědice trůnu tak král Kadrak Kahlaveranai XVII. umírá jako první po 300 letech stářím, za sebou zanechávajíce království ve studené válce se svým nejbližším sousedem, avšak sjednocené a silné.

 

Registrace nového uživatele
Login:

Heslo:

Uživatel nepřihlášen!

  • Spolupráce s jinými akcemi je možná, nabízíme výměnu reklamy nebo zapůjčení materiálu.



  • další akce pro mládež: